V sobotu 27. listopadu 2021 se od 17:00 měla opět konat akce, kterou poprvé v roce 2019 připravil jako náhradu za nepostavený a nenastrojený "strom na náměstí" Sportovní spolek Dědice. Pozvánka byla na stránce spolku zveřejněna 13. listopadu.
Volali jsme, připravme se na tu slávu. Mělo se zpívat Veni, veni, Emánuel Adalberta Říhovského (bas je na konci dělený - dva poslední takty: rozhodněte se, jestli zazpíváte vyšší tón nebo ten nižší).
Ve středu 24. listopadu jsme se dozvěděli, že kulturní program rozsvícení vánočního stromu byl vzhledem k okolnostem spojeným s nárůstem počtu těch, co jednak "chytili", a druhak jim byl zjištěn Covid-19, zrušen. Sportovní spolek Dědice 23. listopadu navečer oznámil zrušení sobotního rozsvěcování dědického vánočního stromu. Všem svým příznivcům, přátelům a kamarádům popřál pevné zdraví v naději, že se brzy sejdeme na jiné kulturní či společenské události.
Adventních písní je řada. Z nich další měla být ta od Adama Michny z Otradovic z jeho Písní adventních a vánočních: 2. Druhá adventní - Rorate, coeli: "Rosu dejte, ó nebesa, zhůry!". Protože však zpěváci v neděli předcházející sobotu 27. listopadu většinově necítili, že je na její nazkoušení do soboty dost času, zvolili náhradu. Jí je chorál vedený v kancionálu pod č. 128.
Stále platí, že všichni zájemci by si měli poslechnout melodie všech zde uvedených písní a číst jejich texty. Skladby jsou velice hezké a budou se vám líbit. Budete se je pak o to více chtít ve volnu svého volna naučit. Tak jako jsme nadšeni my ostatní, na zkoušce a při vystoupení, ať už nás lidé vidí nebo nevidí, s papírem v ruce a hudebním doprovodem "kryjícím naše/vaše záda". Některé písně se pějí i bez něho, aby správně vynikly. Ti pokročilejší se konečně ve zvolených případech odváží dát je doma za předtím vynaloženého většího úsilí dokonce zpaměti a před rodinou. Přesvědčte se, že na to pořád všichni máte.
Přehrávatelné noty (vedle souborů určených k zobrazení v prohlížeči PDF, jako je např. Acrobat Reader), čili soubory ve formátu .mscz určené k přehrání v příslušném notačním editoru - byly napsány v programu MuseScore, který je nejprve potřeba nainstalovat do počítače, aby se pak soubor(y) stažené na disk počítače daly otevřít a přehrávat: Soubor → Otevřít, jsou dostupné na stránce Hudba v Dědicích. Vedle skrytí ostatních partů si můžete nechat zobrazit názvy výšek tónů v hlavičkách not, jak to vidíte na příkladech.
V plné velikosti obrázky uvidíte (kvůli pozorování maličkých písmenek v hlavičkách not), když na ně klepnete pravým tlačítkem myši a v související nabídce vyberete volbu pro zobrazení obrázku v prohlížeči v novém panelu/kartě/listu, kde se nad obrázkem namísto ukazovátka myši objeví plusko v kolečku pro zobrazení 100 %.
Provedené změny můžete uložit v souboru pod jiným názvem, abyste je příště nemuseli (věc chvilky) nastavovat znovu, když cvičíte.
Písně adventní a vánoční Adama Michny z Otradovic (1600-1676), varhaníka v Jindřichově Hradci, povzbuzeného k dalšímu skládání úspěchem v roce 1647 vydané České mariánské muziky, jsou výběrem písní pro dobu adventní a vánoční ze sbírky Svatoroční muzika vydané v roce 1661 v Praze.
Poznámka: v kancionálu, jehož elektronická podoba je nabízena v různých formátech, například A4, A5, A6, jsou v části s adventními písněmi další stejně nebo podobně začínající písně: 1) Dej rosu, nebe nad námi (Rorate): "Dej rosu, nebe nad námi, ...", 2) Rosu dejte, nebesa: "Rosu dejte, nebesa již shůry!", 3) Rosu dejte, oblakové: "Rosu dejte, oblakové, s nebes trůnu čistého, ...". Výše zmíněné číslo 128 (gregoriánský chorál) se vztahuje k prvnímu uvedenému: Dej rosu, nebe nad námi (Rorate).
A protože chceme mít přepsány kvůli naposlouchání i tyto noty, vzali jsme internetový elektronický kancionál a po chvíli zkoušení, jak na to, je přepsali. Každý takt má jinou délku. S tím se dá pracovat. Jednoduše se u každého taktu v jeho vlastnostech podle podle toho, jak to vychází, nastaví jeho skutečná délka (zde jako počet osminových not). Text je latinský a český. Přepis je přizpůsoben českému. Hned si všimnete, že v některých místech originálu (kancionál) je nota, kterou ani nedokážete pojmenovat. Délka latinského a českého textu se v těch místech prostě liší. Z toho plyne, že se různě dlouho zpívá. V zápisu je potřeba vyjádřit, co a jak, aby se to tak potom zahrálo. Při přepisu se proto v takovém místě postupovalo tak, že co slabika to jedna osminová nota. A tam, kde je v textu kosmá čárka, se dle tohoto frázování dala nota čtvrťová.
Jako třetí kus byla vybrána (protože by to bylo navečer, potmě) skladba Františka Xavera Grubera: Tichá noc v úpravě P. Josefa Olejníka.
Při nácviku pro domácí zpívání u stromečku vy, kteří najdete chuť (a čas), postupujte, jak chcete. I kdybyste na začátku měli zůstat s opakováním a upevňováním osvojovaného jen při prvním notovém řádku. Čili, zkoušejme to zas a znovu, až do úplného osvojení. Poučka říká, že osmdesát procent učení je opakování.
Vaším hlasovým zařazením například patříte do Altu a chcete naposlouchat a prožít nejprve svůj part. Když jej chcete poslouchat opakovaně: při přehrávání rádi využijete nástroj pro opakování (přehrávání ve smyčce). Ve směšovači dále klepněte na sólo pro Alt (písmeno S = sólo, kolečko se po klepnutí na ně rozsvítí zeleně). A až se dostanete k tomu, že budete chtít vědět, jak to má znít, když spolu budou zpívat například Alt a Bas (protože víc ochotných vás doma není), uděláte to sáme, jen ještě stejným způsobem přidáte sólo pro Bas. A stejně vytvoříte další sestavy - děláte to kvůli tomu, abyste si zvykli, že jiné party zpívají jiné melodie, a nenechali se jimi strhnout.
V roce 2020 se rozsvícení světýlek na jehličnanu konalo za účasti představitelů města a mimořádně bez většího místního obecenstva. Jak to bude letos, se uvidí.
Kdysi (patrně již před více jak deseti lety) byla snaha zasadit strom více na dědickém náměstí, ale to tehdy nebylo příslušnou autoritou povoleno - tam Dědičtí jehličnan nemáte mít, tam, jehličnan nesmí být. A tak se už zamluvený stromek zase "vyložil". Myšlenka na strom, který by tímto způsobem sloužil, aniž by byl čerstvě pokácen v lese, aby byl vztyčen, nastrojen, odstrojen a zase složen, se neuskutečnila. Letos už by byl pěkně vzrostlý, ale není - a z toho je potřeba vycházet.
Na obrázku v tomto příspěvku se představuje historická zářící šternberská hvězda ze znaku Dědic a dobová vánoční symbolika (ozdoby). K tomu je třeba napsat, že v našich zemích se pětihroté (pěticípé) hvězdy rozšířily až za komunismu. Ve vánočním byznysu k tomu pod vlivem USA a Číny u nás došlo teprve po revoluci v listopadu 1989. Dnes vlastně jinou ilustraci či ozdobu než pěticípou neseženete, což je smutné.
Je v tom prostě zásadní kulturní i symbolický
ikonografický rozdíl vnímání. Pětihrotá hvězda není betlémská. Dnes se
šíří jen, protože ozdoby ve velkém vyrábí Čína (viz též vliv amerického Santy), ale
nenajdeme ji u žádných starších lidových ozdob 20. století ani ve
staleté ikonografii vánočního stromku.
Ve výtvarném a křesťanském umění na pětihrotou (pěticípou) hvězdu v souvislosti s betlémem, Pannou Marií či vánočním stromem 19. a 20. století nenarazíme. Betlémská hvězda je pouze šesti- nebo osmihrotá (sedmihrotá by byla zednářská, pětihrotá stříbrná je americká, pětihrotá zlatá je zvláště v souvislostech posledního století vnímána také jako symbol komunistického hnutí). Vliv pětihroté hvězdy je takový, že se nad tím ani moc nepozastavíte, když ji na stromečku zahlédnete v americkém filmu (a zrovna zlatou). Přijde nám, že v americe zrovna s barvou nemohli mít nikdy vážný problém.
Samozřejmě v USA nemají problém se stříbrnou ani zlatou hvězdou (i na starších vlajkách USA kolísala barva bílých či žlutých hvězd), neboť má oporu v britské heraldice; viz též rodový znak Washingtonův, a historické vlajky USA se žlutými hvězdami. Jinak byla a je zlatá pětihrotá hvězda, jak si uvědomujeme a vzpomínáme, mimo jiné považována za symbol komunismu (najdeme ji na vlajce SSSR, Číny, Vietnamu).
Počátky pentagramu jsou starobylé (Starozákonní viz Šalamounova pečeť, výzdoba pyramid atd.), ale moderní pětihrotá hvězda není zcela totéž co pentagram jedním tahem. Komunistický náboj ji dali až sovětští bolševici, a to pak rádi přejali i Číňané aj. ... inu významový posun symbolu.
Ostatně totéž zažila svastika (budhistický symbol), ale i starých Slovanů (Perunovo slunce), zneužitá nacismem ... Ale to neřešme - složité tisícileté významy a vývoj hvězd v duchovní a pak i heraldické symbolice a konečně vlajkové (i proto je základní vexilologickou hvězdou ta pěticípá, kdy se počet cípů nehlásí, zatímco v naší heraldice je základní hvězda šestihrotá, kdy se počet hrotů nehlásí, atd. atp.).
Při pečení perníčků, např. Andulčina perníku, sloužila a slouží pro vykrojení tvarů z vyváleného těsta jako vykrajovátka kovové kolečko, srdíčko a hvězda - šestihrotá. Na začátku tohoto příspěvku její tvar vidíte na špici nazdobeného stromku na pozvánce ke společnému rozsvícení vánočního stromu rostoucího u dědického kostela.
Protože je po upečení tento perník, jakmile vychladne, tvrdší na pokousání, je lépe jej nechat nejprve pár týdnů v krabici odležet, aby se dal kousat. Není ale recept se stejným názvem jako recept: hladká a hrubá mouka, vajíčka, med, soda, koření. Tento bude patrně otištěn v nějaké prvorepublikové kuchařce. Otázkou pak je, kde jej sehnat, když se "ztratil"?
Stačí se podívat na vánoční obrázky Josefa Lady a dalších. Prostě ve vánoční tradici střední Evropy nemá pěticípá/pětihrotá hvězda co pohledávat.
V příspěvku Zpívání v Dědicích o vánočních svátcích si prohlédněte obraz Albrechta Dürera Madona se zvířátky a jistě se zařiďte v souladu s tvrzením (výzvou) na tam uveřejněném obnoveném digitálním plakátku: V Dědicích zpíváme společně za každého počasí. Dürer použil klasickou heraldickou šestihrotou hvězdu (hrotem nahoru), jen ji hrotově pootočil a provedl jako zářící. Zopakujme, že betlémská a jiná vánoční symbolika ve střední Evropě souvisí s heraldickou šestihrotou (variantně osmihrotou) hvězdou.
Ta pětihrotá (díky USA a pak SSSR i Číně celosvětově rozšířená, tak jako
Santa), navíc pro vexilologii základní(!), vychází z britské heraldické
tradice (několika pevně daných typů a tvarů hvězd, především pětihrotých
včetně hvězdice šestihroté s vlnitými hroty
(jistě pod vlivem mořské hvězdice) a tzv. ostruhového kolečka (tj.
hvězdy s otvorem) ... každý typ má svůj specifický (starofrancouzský)
název "mullet nebo "estoile" (což byla řeč středověkého anglického,
původem normanského, dvora a je dodnes heraldickou
terminologií ve Velké Británii.
