Jednou za dva roky se v Dědicích o Velikonocích zpívá moderna. Tu představují zvláště Five lenten motets Antonína Tučapského (vydáno E. C. Kerbym v Torontu v roce 1982). Anglický je název a anglický je i (sekundární) text odpovídající latinskému (umístěn pod ním). Zpívá se latinské znění.
 |
| Kopie Michelangelova Ukřižování Ježíše Krista pro Vittorii Colonnu, 1540 |
Antonín Tučapský, rodák z s Dědicemi sousedících Opatovic, o svých skladbách napsal: "Jeden kritik v Anglii napsal, že moje hudba je spíš moravská než česká. Takové hodnocení nemohlo být přesnější. To, co jsem v mládí na Moravě načerpal, tak z toho léta žiji a těžím. Moje skladby vycházejí tiskem v Anglii i v Americe a dostávají se do všech koutů světa, ale já se pořád považuji za českého skladatele. Hudba nezná hranic - v tom je její kouzlo a přednost."
Z pěti motet se běžně zpívají čtyři: 1., 2., 4. a 5. Třetí se sice již také nacvičovalo, ale v rozhodný okamžik se přímo na místě (na kůru) v roce 2018 (?) nenašlo dost vůle a odvahy (zpěváků, kteří by do toho šli), aby se Filiae Jerusalem provedly veřejně před posluchači.
1. Tristis est anima mea
2. Pater mi
3. Filiae Jerusalem
4. Eli, Eli
5. Pater meus
Nyní jsou noty přepsány, aby se daly přehrávat v notačním editoru, a tak je mohl každý využít při nácviku doma. Soubory jsou nahrány ve formátech .mscz (formát programu MuseScore) a PDF na stránky Hudba v Dědicích. V souborech .mscz jsou jednotlivým partům přiřazeny nástroje takto: soprán - flétna, alt - anglický roh, tenor - klarinet, bas - hoboj. Nic ale nebrání vyzkoušet jiná přiřazení nástrojů. Jejich nabídka ve směšovači MuseScore je značně rozsáhlá.
Noty byly do SATB rozepsány i v případě čtvrté části (Eli, Eli), kde jsou k závěru v originálu zapsány jako Soli (sóla SATB - dvakrát dva takty, stejné krátké úseky) a Tutti (všichni SATB). Sóla (takty 21 a 22, 25 a 26) jsou v samostatném souboru. Jde o to, aby se na jednu stranu not pro sbor vešly dva notové systémy, a vyplnilo se tak přiměřeně místo na straně - a netisklo se o stranu víc. Když by se v závěru Eli, Eli přidaly jen dvě notové osnovy a sóla pro soprán, alt, tenor a bas se do nich zapsaly "po dvou": SA+TB, stejně by se na jednu stranu nevešly, pokud by stejným sdruženým způsobem noty nezapsaly i pro sbor: SA+TB - tak jak je to uděláno v originálních notách.
Jiným způsobem bylo nejprve zapsáno sólo v případě Filiae Jerusalem. Na několika místech je tenorové sólo, a protože se nijak nepřekrývá s ostatním, tak bylo zapsáno přímo do tenorového partu a samozřejmě v notách označeno (Solo). Tento přístup zde ale nelze uplatnit všude, protože v jednom případě se tenorové sólo s SATB překrývá přes mnoho taktů. Řešením tedy je udělat samostatný soubor se sóly. V notách SATB je kvůli orientaci v tenorovém partu vloženo tenorové sólo - jednotlivé části, které se nepřekrývají s notami pro sbor, to aby měli zpěváci sboru možnost sledovat, co sólista zpívá a podle toho nastoupit.
Nebylo přepsáno vše, ale skoro vše, a to to podstatné. Dále byla vynechána jinak nevyužívaná orientační notová osnova (v originále zapsána pod hlavním notovým systémem), která není potřeba. To je ale drobnost. Je otázkou, co ze zadaných informací týkajících se tempa a hlasitosti v současnosti editor přehrává (zesílí hlasitost, když je poznačena dynamika? Vypadá to, že když je vloženo Lento, tak jsou noty přehrávány znatelně pomalu. Když je zadáno ff (fortissimo), tak je hlasitost znatelně větší, zvláště při srovnání s následným p (piano). Jedním z cílů je ovšem dát možnost vytisknout si pěkné noty do ruky.
U většiny not jsou již v partu, např. altovém, v některých taktech zapsány dva hlasy (dvě noty v tu samou dobu nad sebou) - dle originálu. To jsou místa, kde se hlas, v tomto příkladu Alt, dělí na dva hlasy (dělený hlas). Když jsou aspoň dva zpěváci, jeden bude zpívat vrch a druhý spodek. V basu (Pater meus) je nyní navíc na internetovou stránku nahrán i soubor, kde je zapsán jen horní hlas.
Přehrávač je schopen noty v partu, když tento obsahuje dělený hlas, zahrát jen zároveň (?). Podle voleb dostupných ve směšovači bychom se (snad?) mohli domnívat, že editor dokáže vedle toho, že zahraje vybraný part (např. když je tenor označen jako sólo - písmeno S), zahrát i vybraný hlas - že bychom si v partu mohli vybrat i jednotlivý hlas a ten nechat přehrávat. Avšak zdá se, alespoň ve starší verzi software tomu tak je, že to nic nedělá. Zbývá vyzkoušet s nejnovější verzí MuseScore. Jinak, který hlas v partu je který, když je editor zahraje současně oba, rozeznáte to? Nějaký rozdíl slyšitelný samozřejmě je. Při nácviku je možné takové místo nazkoušet i tím způsobem, že klepnete na notu hlasu, který hodláte zpívat, a ona zazní, a poté pokračujete další notou. Vy se úsek naučíte, a potom vám to, doufejte, půjde, i když se hned vedle vás další zpěvák z vaší skupiny bude snažit zpívat vám do ucha nezávisle něco jiného, přesto výškou tónu docela dost blízko tónu, o který budete usilovat vy. Každopádně ve vztahu k rozsahu jednotlivých částí jde vždy jen o zvládnutí pár taktů.
Řešením by také bylo, udělat ze stažených not dva samostatné soubory, přehledně je pojmenovat (uložit samostatně, do názvu kvůli odlišení přidat buď "hlas 1" nebo hlas 2" a nahrát na internetovou stránku. Takto by se kupř. pro Pater meus vedle souboru s prvním hlasem jednoduše dala k dispozici verze souboru s druhým hlasem. Nebo to uděláte sami doma - stáhnete soubor, smažete, co nehodláte zpívat, uložíte.
Tato situace děleného hlasu se sice v partech vyskytuje jen někde, ale zatím není záměrem, aby bylo na internetové stránce moc souborů. Noty obou hlasů se nechávají nyní v jednom souboru společně - a dělejte si s nimi, co uznáte za vhodné.
Soubor si, budete-li chtít, jak to bylo popsáno výše, uložte přehledně pod různými názvy. Pak odmažte z not, co v daném souboru v určitém partu, který hodláte zpívat, není potřeba. Necháte třeba vršek, a v dalším souboru, pro který máte využití (vezme si jej na starost vaše kamarádka/kamarád), to uděláte opačně, apod.
Na prvním místě se samozřejmě vychází z originálních not, leč ty nejsou vždy zrovna dobře čitelné. Mizerná kvalita kopií (až nečitelnost) byla vedle zjednodušení důvodem, proč byly tyto noty takto přepsány - připraveny k vytištění.
