Dědická vlajkosláva/praporosláva někde ve středu Dědic (i jinde) je to nejmenší možného a vhodného, co se dá zajistit: žlutá osmicípá zářící hvězda v modrém listu.
 |
| Heraldická vlajka Dědic: žlutá osmicípá zářící hvězda v modrém listu. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3 |
Jedna vlajka přijde na několik tisíc, ale když jde o větší počty, tak co se týče výsledné ceny za jednu vlajku, je nižší. Záleží na počtu tiskových barev, technologii (sítotisk, digitál, …), množství atd. Jakmile se lidé dají dohromady, poptá se u některého z obchodníků. Ten pak vlajky nechá díky své znalosti prostředí, v němž se pohybuje (podniká), vyrobit. Postačí, když se sejde byť jen několik zájemců, každý se zájmem alespoň o dvě vlajky (jedna s karabinkami, druhá s tunýlkem), a může je jedna vyjít za docela příjemnou částku (standardní vlajka o poměru stran 2:3, s rozměry vlajkového listu 1 na 1,5 metru). Samozřejmě při větším počtu kusů cena může jít ještě dál dolů. Kvůli jednotnosti by se stačilo zeptat toho obchodníka s tímto zbožím, který už jednou zajistil výrobu, a má u sebe výrobní vzor. Podle okolností běžně čekáte odhadem dva až tři týdny, po které se těšíte, a vlajku máte doma.
Kusovky vyjdou zbytečně draho, lépe řečeno pro výrobu nejkvalitnějšího tisku a stoprocentního průtisku (tj. sítotiskem) je nutné (nejlepší) pořídit vždy větší počet. Cena je pak rozumná, kvalita nejlepší a větší počet „do šuplíku“ nevadí, naopak - produkt se nekazí, ale je do zásoby a na výměnu – opotřebovává se (jako každé spotřební zboží) počasím (užíváním). To je ale podstata vlajek (praporů). Mají trvale sloužit, být viděny a měněny vždy za dokonalý stav. Neužíváme otřepený a vybledlý nedůstojný symbol.
 |
| Vlajka Dědic s karabinkami po vybalení ze sáčku |
Vlajka je dodána v igelitovém sáčku se samolepicím proužkem. Sytost je dobrá, vše odpovídá technologickým možnostem.
 |
| Paprsek |
Jen někde (při puntičkářském pohledu zblízka), kde se čerstvé barvy žlutá a modrá ze síta (při soutisku) potkaly na bílém podkladu polyesterové tkaniny, může být patrný uzoučký bílý tah nebo lehce nazelenalý tón (stykem žluté a modré). Ale to se musíte opravdu dívat jako do papíru při čtení. Při vyvěšení nic takového nevidíte.
Právě tento možný efekt v takových situacích u jiných vyráběných, složitých komunálních figurálních pestrobarevných vlajek eliminuje ta černá kontura (mezi jednotlivými pigmenty). Ovšem v situaci dědické vlajky by to bylo opravdu zbytečné.
 |
| Detail záření hvězdy. Vlajka ještě není plně rozložena. Prosvítají další paprsky. |
 |
| Návrh vexilologické vlajky vycházející z barev dědického znaku: Modrý list se žlutým žerďovým klínem s vrcholem ve středu listu. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3 |
V situaci neoficiálnosti těchto symbolů se nemusíme omezovat na jeden (heraldický prapor), ale můžeme jich mít i vícero. Hlavní je, aby si lidé uvědomovali, že barevně vychází z dědického znaku (viz bikolóra, kokarda), nebo i tvarově (klín jako připomínka paprsku).
Další možný pohled na vlajku s klínem upozorňuje na to, že kromě jasné souvislosti s cípy či paprsky dědické zářící hvězdy evokuje dále i státní vlajku ČR a monogram "D" (Dědice). Zatímco bikolóra je snadno zaměnitelná s čímkoliv státním, rádoby zemským anebo i komunálním.
Klín by mohl dosahovat až do středu vlajícího lemu.
 |
| Návrh vexilologické vlajky vycházející z barev dědického znaku: Modrý list, přes který je od žerdi položen žlutý klín dosahující do středu vlajícího lemu. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3 |
Uvědomíme si to, že potřebujeme jedinečný symbol, když přijdeme na to, že například město Benešov, které má ve znaku osmihrotou zlatou hvězdu v modrém poli štítu, (okres Benešov) užívá jako městskou vlajku právě takovou žlutomodrou bikolóru.
O znaku města Benešova se na stránce města jeho občané dočtou: "Šternberkové získali Benešov v roce 1327 a vlastnili jej až do roku 1587 – tedy 260 let. Jejich rodový znak (v případě tohoto rodu se jedná o tzv.mluvící erb – doslovný překlad znamená z hvězdné hory) se stal posléze městským znakem Benešova. Můžeme se s ním setkat i na městských pečetích, jimiž byly pečetěny úřední listiny.".
Benešovská vlajka je ale daleko mladšího data. K jejímu původu Benešovští uvádějí: "Není známo, vyskytuje-li se příklad staršího užití praporu než v roce 1970, kdy město slavilo 900. výročí od údajné prvé zmínky o existenci farního kostela sv. Mikuláše. Tehdy se po městě vyrojilo velké množství žluto-modře dělených praporů, vlajek, "třepetalek" apod. Dá se předpokládat, že otcem myšlenky pojednat městský prapor v této podobě byl zesnulý zasloužilý historik a archivář, pan PhDr. Jiří Tywoniak.".
Dalším příkladem města se žlutomodrou vlajkou je Písek.
 |
| Návrh vexilologické vlajky vycházející z barev dědického znaku v podobě bikolóry. List tvoří dva vodorovné pruhy, žlutý a modrý. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3 |
Mnozí mají pěkný pozemek, nebo větší předzahrádku, a to jsou místa využitelná pro vlajkový stožár (s lankem). Na jeden stožár patří vždy jen jedna vlajka, víc ne. Tady každý musí zvážit vhodnost a důstojnost vybraného pozemku i počet stožárů. A i když tu nejsme v Americe, abychom měli ve zvyku si ráno přivstat a za zvuku trubky provést vyvěšení vlajky vedle naší usedlosti a v podvečer za zvuku večerky její svěšení (neboť v noční tmě logicky vlajky vlát nemusí, neboť nejsou vidět, pokud tedy nemáme dnes oblíbené nasvícení objektu), některé nemovitosti se pro ten účel hodí. Většinou postavíte jeden stožár a ten vám pro daný účel bude stačit. Na něj ve státní svátky a jiné významné příležitosti vyvěsíte vlajku ČR, případně modrou vlajku Moravy, ve "všední" dny pak může viset vlajka Dědic.
Dělají se se sklopnou patkou, která usnadňuje jejich vztyčení.
Vezměte to realisticky. Co potřebujete? Stačí vám 6,4 m vysoký stožár?
Ačkoli tento není zrovna moc vysoký, když zvolíte vhodné místo,
postačí. A není to o tom, že by vám na místě mezi záhony zůstal, pokud
si to nebudete přát, po celý rok trčet šestimetrový "kolík". Stožár "je
možné vždy vytáhnout ze zabetonované plastové patky".
Stožáry (do šesti metrů) se dělají i mobilní. Prostě vypravíte se na
procházku do lesa, nebo jedete na pole, tak si s sebou vezmete stožár.
Po naložení hub/brambor s ním zase odfrčíte. Prodává se jako mobilní teleskopický hliníkový stožár na vlajku. Je dostupný a hlavně je skladný, takže při převozu nebo přenášení nezabere moc prostoru.
Protože je dědická hvězda tvarově souměrná, nabízí se pouvažovat nad tvarem vlajkového listu. Bylo by pěkné mít jej čtvercový (i čtvercový)?
 |
| Heraldická vlajka Dědic: v modrém čtvercovém listu žlutá zářící osmicípá hvězda. Poměr šířky k délce listu je 1 : 1 |
Řekněme si ale, že mít vyšší stožár bude spousta občanů považovat za lepší: od osmi metrů nahoru. Ať je to jako ve správném velkoměstě. Co tak postavit si dvanáctimetrový?
 |
| Kompozice grafiky a lakovaného stojánku |
A když nemáte pozemek, ani místo na průčelí domu do ulice, a tak volíte jinou cestu viditelného vyjádření obliby místa, kde žijete? Malá saténová vlaječka uchycená ve/ke stojánku, postavená na pracovní stůl ve vašem pokoji (nebo jednou za rok - třeba ve svátky za oknem) je jedna z možností. Buď je s tunýlkem, potom se na stojánek jednoduše nasune, nebo je určena k zavěšení na stojánek. Stojánky se dělají pro každý způsob užití zvlášť.
