O vánočních svátcích roku 2017 měla v Rájci-Jestřebí zaznít toho roku složená píseň. Občané se těšili, že hymnu nacvičí školní dítka a zapějí ji při rožínání vánočního stromku. Jejím autorem je dlouholetý poštovní zaměstnanec pan Josef Přibyl ze sousední Doubravice, nadšený amatérský hudebník a skladatel, zapálený muzikant, jinak poštmistr ve výslužbě, mimo jiné autor snad všech současných rozhlasových znělek na okrese, který píseň městu Rájec-Jestřebí věnoval. Píseň měla být uvedena u příležitosti rozsvícení vánočního stromu, ale z technických důvodů z toho sešlo.
Noty byly přetištěny v prosincovém Zpravodaji 2017 na straně 16. Někteří místní o Písni města Rájec-Jestřebí mluví jako o hymně. Nejprve bylo vychovatelkami předběžně přislíbeno, že ji zazpívají děti z mateřské školky. Z toho sešlo, protože písnička je pro malé děti na zazpívání moc složitá.
Důležitý je jako vždy zápal a srdce pro věc. Proto se na píseň nezapomnělo a místní s nadějí vyhlíží věci příští.
 |
| Tabulatura pro foukací chromatickou harmoniku |
My v Dědicích jsme si ji mohli v lednu 2021 díky notovému zápisu výše poslechnout a zazpívat o něco dříve než Ráječtí-Jestřebští. V přepisu provedeném v notačním editoru MuseScore byl nastaven jako nástroj hoboj (připomíná zvuk lidského hlasu). Nástroj, jehož zvuk uslyšíte při přehrávání, lze samozřejmě dle libosti přepnout na jiný vhodný nástroj.
Na obrázku výše vidíte noty, které jsou udělány jako tabulatura pro foukací chromatickou harmoniku. Čísla pod notami byla zarovnána poměrně snadno (nejprve je stačilo všechna vybrat), a i když nejsou srovnány podle jedné pomyslné dolní linky ve stejné vzdálenosti nad textem, i to by zřejmě šlo zařídit - s trochou námahy navíc (teď můžeme pozorovat spíše "uchycení" čísel k horní lince), svůj estetický účel to splňuje. Skladba by se vám, jak ji zhodnotila skutečná harmonikářka, měla hrát hezky. Tóny nejsou moc daleko od sebe = příznivá melodie pro začátečníka. Pokud se nenecháte vyděsit tím béčkem… V notách se tváří, že máte foukat o dírku výš, ale jen se stiskne registr. Držíme si palce, ať ji jsme schopni zahrát. Neváhejte a šiřte osvětu o chromatické harmonice, a stanou se z nás kamarádi. Možná ti nejlepší. :-)
Napadne vás, že teď hned chcete vědět (slyšet), jak melodie zní, když je hrána na foukací harmoniku. Vaše tužba se snadno vyplní, ihned si to můžete vyzkoušet. V MuseScore přepnutí nástroje používaného při přehrávání not zařídíte snadno a program má i pěknou zvukovou banku, takže: klepněte na otevřený dokument s notami - na notovou osnovu, pravým tlačítkem myši a po zobrazení související nabídky zvolte Vlastnosti notové osnovy/partu... V části dialogového okna, které se objeví, v jeho dolní části pojmenované Vlastnosti partu klepněte na tlačítko Změnit nástroj... V zobrazeném okně vidíte název dané notové osnově nyní přiřazeného nástroje, v našem případě např. hoboj. V rozbalovacím seznamu nástrojových skupin klepněte na Nástroje s kovovými jazýčky a označte Foukací harmonika. Potvrďte klepnutím na tlačítko OK.
Jak se hraje na foukací harmoniku, což je vašemu zdraví všestranně prospěšné, se dozvíte například na stránkách Foukací chromatická harmonika, jejíž jedna stránka popisuje výhody používání notačního editoru při učení se hře na hudební nástroje: MuseScore Noty, které hrají!
Harmoniková tabulatura se z not v MuseScore udělala doplněním čísel kanálků pod noty: tam, kde se fouká, je nota zbarvena červeně, a tam kde se nadechuje, je nota zbarvena modře, a dále zvýrazněním půltónů: číslo je v kolečku, zde jde o snížený tón, v našem případě bé, proto je zeleně (když je půltón, mačká se na chromatice tlačítko - stiskne se registr).
Již po prvním přehrání mnozí zvládnou odposlechnout melodii, a při dalším přehrání se hlasitým zpěvem přidat. S každým dalším přehráním se zlepšuje schopnost udržet krok s rytmem a znějícími výškami tónů. Pokud si melodii a slova zapamatujete, půjde to i bez koukání do not. Ty si vytiskněte na papír, abyste, když už nebudete chtít koukat na obrazovku počítače, do not v případě potřeby mohli pohotově krátce nahlédnout. Noty ve formátech .mscz a PDF jsou nahrány na stránku Hudba v Dědicích.
Píseň města Rájec-Jestřebí jsme poznali, a některé skladatele a další místní všeuměly teď napadne myšlenka, jestli si v Dědicích místní pěvci a pěvkyně mohou zazpívat Píseň města Dědic? No, píseň Dědic, pokud ji někdo zvláště pro Dědice už složil (není známo) nebo složí, určitě, kdykoli. S využitím melodie a většiny zpěvního textu Písně města Rájec-Jestřebí to ale vychází rychleji na její převzetí a úpravu. Víte ale, jak to je. Co je prozatimní, nejdéle vydrží. Noty a slabiky ukázkově vyšly jako Píseň města Vyškov-Dědice. Ale i tak bylo nutné upravit některé další kousky skladby, protože ne všechny v ní opěvované místní podmínky jsou k nám lehce přenositelné.
Každého mohou napadnout jiné verše, zmínit jiné okolnosti, z dějin nebo současnosti, a bude se o ně chtít podělit ve své úpravě. Hodí se ale, že jak v Rájci-Jestřebí, tak i ve Vyškově-Dědicích poblíž teče nebo protéká významný říční tok. Abychom ale ve vyškovsko-dědické aglomeraci, v tom našem líbezném souměstí, našli pojmenovanou vysokou horu (takovou neznáme), museli bychom se, abychom si nenaběhli, podívat do katastrální mapy Dědic (na jejichž historickém území, jak tušíme, se nachází bod s vyšší nadmořskou výškou, než je průměrná nadmořská výška řekněme od Koziny "dolů"; nebo, když to vezmeme šířeji, od Rychtářova "dolů") vydané před vznikem vojenského prostoru, překryté dnešní mapou. Jen tak bychom se vyhnuli tomu, abychom do naší písně jen tak ledabyle nezahrnuli kopec patřící historicky pod úplně jinou obec. Řešením, které se objevilo hned, se stalo použití jiného básnického vyjádření. Protože totiž slova slok originálu Písně města Rájec-Jestřebí jsou psána majuskulními písmeny, nebylo vždy ani zcela jasné, jestli se v názvech v přepisu vždy velká písmena zapsala správně.
Notační editor MuseScore poskytuje zajímavou vychytávku. Není třeba, pokud byste to využili, napsat si názvy not pod notovou osnovu, když tyto mohou být vepsány přímo do notových hlaviček. Právě toto může spoluobčany, kteří si na čtení not moc nevěří, přivést k pohotovému přijetí díla.
Ráječtí-Jestřebští mohou jednoduše zjistit, jak se ke skladbě postaví občané, tím, že vezmou melodii uloženou v digitálním formátu zvuku, který jim jejich přehrávací zařízení přehraje (MuseScore umožňuje ukládání do několika souborových formátů), a nechají ji rozhléhat se ulicemi města a jeho okolí, pustí ji občas z ampliónů. Také si píseň mohou nechat zahrát a nazpívat profesionály, vylisovat na hudební nosič a ten rozdávat při slavnostních příležitostech.
Noty lze obarvit. Stačí v MuseScore zapnout k tomu určený přídavný modul, přičemž jedné výšce tónu je přiřazena jedna barva. Barevná tiskárna jako vždy vytiskne vše. Aby byl barevný celý notový zápis a všechny texty, je potřeba jednotlivé prvky vybrat a nastavit požadovanou barvu, v našem příkladu byl jako vhodný zvolen jeden odstín modré. A když už budete chtít mít notový zápis včetně textu pod notovou osnovou barevný, hodí se mít noty s vepsanými výškami tónů. Obojí je na příslušnou stránku jako zajímavá možnost nahráno ke stažení ve formátu PDF.
Noty a text se dají i zvětšit, abyste je lépe viděli, třeba na 125 %. Potom na notový řádek vyjde menší počet taktů. Je však třeba počítat s tím, že v tom případě se notové řádky (při uvedeném procentu aspoň dva nebo tři) dostanou na druhou stranu. Když dáte 150 %, bude rozdíl daný zvětšením not a písmen víc vidět, a aspoň se druhá strana víc zaplní, ale mít v řádku někdy jen jeden takt - je přece jen poněkud nezvyklé. :-) Potom byste v ruce drželi dva listy, nebo byste je vytiskli oboustranně na jeden, a jediné, co byste museli při zpěvu udělat, by bylo, včas obrátit. Smysl toho se dá najít v tom, že dětem se mohou velká písmena líbit více.
Pro ty, kteří by se ostýchali, někdy i jen kvůli falešné skromnosti, je tu rada. V notačním editoru (tak jako v běžném hudebním přehrávači) stačí zapnout přehrávání ve smyčce (když v přehrávacím panelu najedete na symbol dvou za sebou jdoucích zahnutých šipek tvořících kolečko, objeví se popisek v bublině Zapnout/Vypnout přehrávání ve smyčce), a nechat si píseň přehrávat pořad dokola. Nemusí to být ani "100 krát" ani "do omrzení", ale stačí "až do úplného osvojení", a pak postačí si melodii občas připomenout. Noty můžete procházet i krokově. Vyberete si takt, kde tušíte, že úryvek si vyžádá větší pozornost, a postupně klepnete na jednu notu za druhou, napřeskáčku, obráceně zpětně - zazní jejich zvuk; nebo použijte klávesy se směrovými šipkami. Píseň časem nedostanete, jak se říká, z hlavy. To je první krok. Pak následuje cvičení. Nejspíše budete chtít počkat, až nebude žádné ucho na doslech, abyste si ji mohli zkusit zazpívat. Přesuňte se třeba do koupelny, prostě tam, kde si budete jisti, že se poblíž nenachází ti, jimž se později chcete předvést. Tam si budete melodii buď všelijak vesele broukat ("mrčet"), abyste si zvykli na nápěv, nebo tuto část zkoušení přeskočíte a přejdete rovnou ke zpěvu.
